Nápad na tenhle článek jsem dostala ve snu. 😆 Ptala jsem se v něm klientky, jestli si svého zdraví váží tak málo, že ho každý den podlamuje hodinami přesčasů. Odpověděla, že přece potřebuju klienty, co hodně vydělávají. Je pravda, že při tisícovce za lekci cílím na lidi, kteří si mohou dovolit z každého odpracovaného dne v týdnu odložit dvě stovky na své zdraví, což není málo. To neznamená, že by měly být ale získané z práce navíc.

Rozhodla jsem se ukázat tu druhou stranu mince - proč i tisícovka za lekci je podhodnocená.

Jako projektová koordinátorka jsem měla necelých pět set hrubého na hodinu. Z toho už jsem zaplatila „jen” daně, zdravotní a sociální. Zbytek byl můj, nemusela jsem ho vynakládat na nic spojeného s prací jako je vzdělání nebo vybavení. Mohla jsem ho dát kromě základních výdajů na život třeba i do cvičení. 😉

Jedna hodina s klientem mi zabere ve skutečnosti dvě hodiny: kromě samotné lekce je třeba započítat čas na přípravu obsahu lekce na míru, čas na přípravu pomůcek před hodinou a jejich dezinfekce a úklid po hodině, i čas na administrativu po lekci - zapsání poznámek, vyřízení platby a objednání termínu... K tomu ještě ale patří poměrná část času stráveného úklidem, marketingem, administrativou spojenou s podnikáním, vzděláním - tenhle čas mi nikdo nesponzoruje. Je součástí mé pracovní doby a také ho musím pokrýt výdělkem z učení. Když jsem si sedla na osm hodin k počítači/do zasedačky, a to i když jsem se zrovna vzdělávala, celou dobu jsem měla stále pět set na hodinu. Teď mi tři učící hodiny musí vydělat na celý den práce. A to ještě přes školní rok vydělávám částečně na letní prázdniny, kdy je vzhledem k venkovním lákadlům poptávka po cvičení v tělocvičně menší.

Z výdělku kromě daní či sociálního a zdravotního musím zaplatit taky pronájem tělocvičny, vybavení a pomůcky i vzdělávání. Nájem v pražských studiích je nezanedbatelný. Pokud máte štěstí a máte vlastní prostor, kromě energií je třeba platit - teoreticky každé dva roky - vymalování (požadavek hygieny, jsme epidemiologicky závažná činnost) a různé drobnosti, které se opotřebí. Mě třeba čeká předělání podlahy, až si na to vydělám. 😉 Pomůcky chvíli vydrží, takže prostě jen po jejich koupi učím nějakou dobu prakticky zdarma. U takové pilates židle bych několik měsíců vlastně neměla na chleba. 😆 Ale o tom podnikání je, bez investic bych se daleko nedostala, přesto by mi je podnikání mělo výhledově splatit. Úklidové prostředky jsou vedle pomůcek relativně levnou záležitostí. A vzdělávám se permanentně, abych si za svými službami mohla stát - odtud plyne moje sebedůvěra, že vám ty peníze investované do času se mnou budou stát za to. A taky z toho, že mám vše vyzkoušené na sobě, na což je mimochodem potřeba další čas, který jsem do sebe investovala.

Nepíšu tenhle článek, abych si postěžovala, že i když se budu hodně snažit, dostanu se max na půlku svého korporátního příjmu, protože hodnota toho, v jaké pohodě jsem od chvíle, kdy jsem konečně sekla s tím permanentním stresem, je pro mě nevyčíslitelná. Chtěla jsem jen ukázat, proč po vás kvalitní lektor musí chtít relativně hodně peněz.

Samozřejmě zásadní „problém” se cvičením je, že na něj obvykle chceme chodit každý týden. Ta samá cena za jinou službu, ať už to bude fyzioterapie, masáž, psychoterapie nebo kadeřnictví, nás bude trápit znatelně méně, protože tam nechodíme tak často, nebo jednou týdně docházíme jen po omezenou dobu.

Řešením je dopřát si individuál jen jednou za dva týdny. Individuály s jinou než týdenní frekvencí u mě vyjdou na 1200, protože je pro mě obtížnější vyplnit tento termín v plonkových týdnech a protože tvorba hodin s nižší frekvencí je pro mě méně pohodlná. Další možností je se domluvit s kamarádkou/kamarádem. Individuál ve dvou bude stát také 1200, takže každý zaplatí šest stovek. Při téhle ceně za hodinu už je třeba si každý den odložit jen něco málo přes stovku.

Ačkoliv mě nejvíc baví učit individuály, nabízím i skupinky. Je to způsob, jak zprostředkovat cvičení se mnou za relativně málo peněz a přesto s relativně velkou mojí pozorností, protože na skupince je maximálně pět klientů. I skupinka za tři stovky na lekci může být pro někoho drahá. Jenže i při tomhle malém množství se pomůcky pro skupinky docela prodraží, když beru vše šestkrát. 😆

Přijde mi smutné, že naše společnost je tak naočkovaná tou představou živnostníků jako parazitů, že když po nás chce nějaký odborník adekvátně zaplatit, půjdeme raději najít levnou alternativu a budeme překvapení, že kvalita není špičková. Ano, taky jsem kdysi dávno, než jsem se sama začala dostávat do oboru, zkusila trenéra za pár stovek. Ne, nebylo to dobré. Nedávno jsem viděla ceník jedné podnikatelky: dva a půl tisíce za hodinu. Jasně, já bych seance s ní třeba s mým aktuálním příjmem nemohla mít moc často, ale na druhou stranu cítím zadostiučinění, že tahle paní dokázala vyčíslit svoji cenu tak, aby ji to slušně živilo, a je schopná najít klienty. Myslím, že u zboží už dnes moc neplatí, že za vyšší cenu dostaneme obvykle větší kvalitu, ale u služeb to tak ve většině případů, alespoň z mojí zkušenosti, stále je. Opravdu jen ve většině, třeba i v kadeřnictví za tisíce jsem zaplakala nad výsledkem. 😉