Princezna na hrášku
1. 8. 2022

Jako dítě jsem se nepochybně vedle lyžování nebo bruslení na ledě naučila i jezdit na kole, ačkoliv si nepamatuju, že bych se kolu nějak zvlášť věnovala.

Na gymplu nám naordinovali seznamovací cyklo-kurz. Táta tenkrát naznal, že je na čase koupit mi dospělé trekingové kolo s přehazovačkou. Akorát že jsem ji neuměla ovládat, tak jsem kolo do kopců stejně vodila, ku pobavení nových spolužáků. 😂

Pak mě ještě vzali na městskou vyjížďku modřanští kamarádi, jednou jsem taky kolo používala jako přibližovadlo na dovolené, ale to bylo tak všechno.

A pak jsem si nabrnkla cyklistu. 😆

Kromě toho, že moje zkušenosti s ježděním tedy nebyly zrovna valné, ještě jsem mezitím dost změnila pohled na zdravotně nezávadný způsob pohybu. Takže když mě můj milovaný vytáhl před čtyřmi lety poprvé na vyjížďku, malém ho klepla pepka, když mi pomáhal nastavit kolo.

Sedátko a řidítka chci mít tak, abych mohla mít rovně a pohodlně záda. Brzdy na řidítkách tak, abych nekrčila zápěstí. Až budu jednou velká, pořídím si na řidítka rohy, což vidím jako obdobu vertikální myši, prima obměnu, ale s mojí frekvencí ježdění by to momentálně byla výrazně neekonomická operace. 😆 Zatím aspoň nosím nákrčník jako prevenci ofouknutého krku, abych nebyla kovářova kobyla, co chodí bosa.

Dobře, tak ještě dejme tomu, snaha o ergonomii by mi nakonec prošla, i když pro jakéhokoliv cyklistu mám to kolo prostě nastavené úplně blbě. 😉

Ale já jsem taky ještě princezna na hrášku. Takže jsme museli pořídit gelové sedlo. Nevěřili byste, ale sedlovky - tyče pod sedly - prošly za těch dvacet let evidentně vývojem, tak mi museli tu novou v servisu upižlat (notně nadávajíce), aby seděla na moje prastaré kolo. 😂

K tomu jsem se vybavila ještě polstrovanými cyklistickými spodními gatěmi, polstrovanými cyklistickými rukavičkami - a tím jsem udělala maximální možná protinárazová opatření. Teda aspoň do té doby, než budu třeba jednou jezdit víc, a pořídím si kolo odpružené. 😉

Mojí snovou destinací je Česká Kanada. Když jsme tam byli před dvěma lety turističit, byla jsem z těch asfaltových rovinek zničená, na chůzi je to za trest, ale na kolo pro mě značka ideál.

Zatím se na kopcích Prokopského údolí nebo Radotínsko-Chuchelského háje trénuju v práci s přehazovačkou. Letos už jsem byla třikrát, to je na medaili. 😆

Tak. Myslím, že jsem vyvinula už dost snahy. Teď je na čase manžel. S klienty často řeším fyzickou přípravu před dynamickou aktivitou a protahování nebo masírování po ní, jen ten můj manžel furt nedbá.

Pokud jste příležitostní jezdci jako já, doufám, že jste tady našli nějaký tip, jak si výlety zpříjemnit. A pokud ježdění berete vážně, máte kolo nastavené dle tabulek a tím pádem kulatíte záda, tak se ke mně přijďte narovnat, až vám to začne vadit. 😉



Sdílej:   Facebook   Twitter