Těhotná a fit
22. 8. 2021

Kdysi na školení, jak cvičit s těhotnými a po porodu, jsme dostali jasnou instrukci: Jakmile klientka zjistí, že je těhotná, ať si dá do dvanáctého týdne pauzu. Tenhle přístup je dobře vidět na u nás nejrozšířenější nabídce kurzů: józe. Jakmile žena zjistí, že je těhotná, nebude pravděpodobně vítána na své obvyklé lekci (což teda upřímně je pro lektora i jednodušší než jí neustále nabízet alternativy), ale jinde na těhotenskou ji často ještě nepřijmou. Vzniknou dva měsíce vakua. To ji může navíc znejistit a může se bát i ostatních svých fyzických aktivit. Pokud jste zvyklí na pravidelný pohyb, víte, že bez něj se brzy začnete fyzicky i psychicky rozpadat, což teda mně osobně nepřijde jako dobrý start těhotenství.

Když několik let po školení skutečně přišla klientka, říkejme jí Ester, s tím, že je těhotná, tak mě to zaskočilo. Nebyla jsem spokojená s tím, co jsem se kdysi naučila. Jenže půlka internetu tvrdí, že v prvním trimestru se cvičit rozhodně má, druhá půlka, že rozhodně ne. A když na toto téma přišlo se zkušenými lektorkami, moc jsem si nepomohla, některé těhotnou ženu pošlou hned domů, jiné s ní dál cvičí. A i když už se svým selským rozumem rozhodnu, že cvičit s ní budu, protože přece ji nenechám trpět, tak se rozchází i informace, co s ní cvičit mohu a co už ne. Naštěstí jsem měla ještě svoje zápisky z úplně prvního rekvalifikačního kurzu, ty byly uklidňující: „1. trimestr - většinou to stejně neví. 😆 Cvičit v podstatě vše ve všech polohách a rovinách, vynechat skoky, nárazy, vis, ...”. A pomohla i skripta k reformeru, kde také tvrdili, že v prvním trimestru se dá cvičit bez potíží dál.

Měla jsem zjednodušenou situaci tím, že Ester sama cítila, že na začátku nechce cvičit příčné břicho. No, vlastně dost ztíženou, protože cviky, které používám, jsou z většiny na takzvaném core založené, to přišla moje první vlna paniky. 😆 Ale aspoň jsme věděly, co nechceme. Stejně bychom se zpevňováním středu těla musely nejpozději ve třetím trimestru přestat (žádné sklapovačky v repertoáru nemám, takže ty se škrtat nemusely).

A taky jsme věděly, co chceme: tělo si každý týden zcela jasně říká, kam zaměřit pozornost. V tomto případě to byl občas tuhnoucí hrudník, ale hlavně bolavé kyčle, takže jsem vyhrabala vše, co mě k těmto částem těla napadlo, protažení i posílení. A postupně jsme odendávaly cviky, ve kterých už Ester nebyla komfortní. A odebíraly počty opakování a přidávaly pauzy. 😉 Často se hodil velký míč. Ve druhém trimestru byla Ester ve velmi dobré formě, že jsme zařadily i pilates židli. Samozřejmostí byla svačinka těsně před a těsně po cvičení a dostatek vody.

Od začátku jsme se každopádně rozloučily s veškerým mačkáním nebo vyvyšováním břicha či s masážemi chodidla. A nakonec jsme se vzdaly i lehu na zádech a používání příčných břišních svalů. V tu chvíli se přiznám, že jsem panikařila podruhé. 😆 Lekla jsem se, že poslední tři měsíce už se budeme na sebe snad jenom koukat a dýchat, ale ukázalo se, že pořád zbylo dost cviků, ve kterých se dá tělo jemně protáhnout a zapojit i v tak pokročilém těhotenství. Tady už jsem víc sahala po jógových asanách. A po bolsteru a pásku.

Dost mě teď uklidnila knížka Těhotná a fit, která na základě výstupů ze studií přesvědčeně tvrdí, že se dá skutečně skvěle hýbat po celé těhotenství, pokud se adekvátně upraví intenzita. A to promlouvá především k běžkyním a podobným, tedy s fyzicky náročnějším programem, než je to naše rehabilitační „válení po zemi”. 😇 Samozřejmě je potřeba vždy brát v potaz aktuální stav nastávající maminky - například když zrovna „blije jako Alík”, tak by neměla podávat výkony. Vlastně vůbec by měla přestat myslet na nějaký konkrétní výkon a měla by být vděčná za jakoukoliv formu pohybu, kterou jí její tělo zrovna dovolí. 😉 V případě Ester se v průběhu prvního trimestru na tři týdny dostavila taková únava, že jsme cvičení vynechaly úplně. A některé týdny jsme toho odcvičily prostě míň. Na druhou stranu mě v této knize překvapilo doporučení rotace v břišní oblasti v prvním trimestru, to bych se neodvážila, sama jsem striktně zařazovala rotaci jen v hrudníku.

Na závěr nutno podotknout, že i já se v něčem řadím mezi cvičitele-odmítače: i když věřím společně s autorkami knihy, že všechny zdravě těhotné ženy budou z nějaké formy pohybu profitovat, jediné těhotné, se kterými chci případně já osobně pracovat, jsou ty, které ke mně už dlouho předtím chodí pravidelně cvičit, ideálně na individuály, protože budou naučené vnímat svoje tělo. A samozřejmě musí být bez komplikací.

Praktická poznámka pro lektory, kteří se nově vydávají na stejnou cestu: Necvičte s těhotnými, pokud nejste připraveni na nevyzpytatelné slzy. 😉



Sdílej:   Facebook   Twitter