Kdo jsem
15. 1. 2022

Nedávno se mi stalo, že jsem byla představena jako fyzioterapeutka.

Nejsem fyzioterapeutka. Nejsem oficiálně ani cvičitelka pilates nebo jógy. I když od všech těchto odborníků se učím. Co jsem teda zač? 😮

Na mezinárodních vztazích jsem se bavila zkouškami z matematiky, statistiky, ekonomiky i ekonomie apod., jen abych se mohla učit obchodní angličtinu, francouzštinu a španělštinu.

Posledním předmětem, který jsem měla na škole splnit, byl tělocvik. Pak už mě od titulu dělila jen bakalářská práce. Prý že by to šlo zfouknout na několikadenním výletě s pilates.

Jako pravá prvorozená dcera prvorozených rodičů jsem neponechala nic náhodě a ještě před létem jsem začala chodit cvičit pilates. Výsledek byl, že jsem postupem času zavítala do studia i třikrát týdně, ač jsem do té doby neuznávala skoro jiný pohyb než tanec. Poprvé v životě moje bedra permanentně nebolela.

Mezitím jsem se začala učit spravovat SAP, software, co má údajně firmám zlepšit život. Aneb co dělat, když máte papír na účetnictví a cizí jazyky.

Pak jsem zjistila, že se cvičení dá pojmout i míň hekticky, připojit do toho fyzioterapeutický nádech, vykašlat se na výkon a jít po kvalitě pohybu. Vrátila jsem se i k józe, jejíž relaxační část pro mě dřív byla kvůli bolestem mučením.

Začala jsem chodit na individuály, abych dotáhla detaily, na které skupinový přístup nestačil. A tam se stal ten zázrak. Spolu s tím, jak se rovnalo moje tělo, rovnala se i moje hlava.

No dobře, taky tam hrála roli mírně manipulativní povaha mojí lektorky, za kterou jsem neskutečně vděčná. 😉

Vlastně ani nevím jak, začala jsem si číst anatomické učebnice a listovat v anatomickém atlasu. Dala jsem výpověď v práci a užívala si rok studijního volna. Rekvalifikovala jsem se na cvičitelku zdravotní tělesné výchovy. Začala učit. Od první lekce jsem měla pocit, že to dělám odjakživa.

A pak jsem se zase vrátila do korporátu, odkud jsem předtím utekla. 😱 V hlavě jsem tehdy ještě měla nastavení z dětství, že něčím jako cvičením se člověk neuživí. 🤔 Ale nepřestávala jsem učit a vzdělávat se.

Když jsem chtěla znovu zmizet z korporátu, nechala jsem se ještě přemluvit, abych odvedla pár projektů. Nicméně postupně jsem snižovala kancelářský úvazek a zvyšovala ten ve cvičících studiích.

A najednou přišla korona. Můj spasitel. Vzal mi totiž na chvíli možnost učit. Což bylo to jediné, co udržovalo při práci v korporátu moji víru v lidstvo nad bodem mrazu. Konečně jsem dala definitivní výpověď. Na větší rozjetí byznysu jsem si musela teda taky s ohledem na koronu rok počkat. 🙄

Ale teď jsem tady, konečně volná, s kapacitou věnovat veškerou mou pozornost klientům, kteří mi svými bolístkami sami říkají, co pro ně můžu udělat. Můžu dávat rady, které jsou žádané, dělit se o všechno, co jsem se naučila nejen na seminářích, ale hlavně od samotných klientů.

A samozřejmě na sobě - nadále jsem si svým vlastním pokusným králíkem, jak kombinovat vědomý pohyb, kardio, posilování, odpočinek, psychický rozvoj a jídlo, abych si co nejvíc užívala život.

Takže jsem tak trochu ajťačka, tak trochu projekťačka, srdcem tanečnice, povahou učitelka a především nucená experimentátorka - moje tělo je mi nejlepší školou. 😆



Sdílej:   Facebook   Twitter